Když se to zase všechno vrací do života

Život s Luckou se zastavil ve chvíli, kdy se začalo shlukovat až moc povinností a nepříjemností najednou. Probíhaly nekončící úpravy a dodělávky na bakalářské práci. V průběhu toho všeho jsem se rozhodla běhat, ale po prvním týdnu to můj pravý kotník nezvládl a skončila jsem s čímsi pofidérním, co mi vedle zmíněného kotníku vyrostlo a s pár pozvánkami na rehabilitace. A pak se to zase všechno prokládalo povinnostmi kolem bakalářky, docházka ve škole na cvičeních a práce. 

Taky jsme se s kamarádkami konečně zvládly dohodnout a vydaly jsme se na výlet, na Ještěd. Ten den foukal silný vítr, v Praze pršelo a na Ještědu sněžilo. Samozřejmě pro nás nejideálnější volba, vydat se na výlet. Ne, tak to samozřejmě nebylo. Ono je těžký zkoordinovat čas 4 holek s nabytými diáři. Ale povadlo se, avšak v den, kdy bychom spíše měly zůstat doma. Nicméně výlet to byl nakonec povedený. Po návratu jsme postupně začaly jedna po druhé upadat do spárů bacilů a nemocí. 

I na mě se pomalu začala projevovat rýma a kašel. Do toho se Lukášovi podařilo rozseknout si doma ruku. V rámci paniky, abych za ním doběhla co nejdřív, jsem jen tak na lehko oblečená v největším větru, pádila přes celé sídliště. Pár dní na to jsem si zažila své první vysoké horečky. Chápu, že je to neuvěřitelný skoro ve 24, ale zrovna tohle se mi zvládalo doposud vyhýbat. Člověk je v tu ránu nepoužitelnej, a tak veškeré moje povinnosti, které jsem měla pečlivě naplánované, se posouvaly ze dne na den. Se znamínkem neurčito. To je pro mě samozřejmě celkem rána. Jak mám něco na papíře napsaný a jasně daný, tak se to musí uskutečnit. Tentokrát to bohužel nešlo. 

Nicméně jaro se přiblížilo a veškeré problémy, které se během února/března dokázaly nahromadit, pomalu ustupují. Můj běžecký "nádor" stále vedle kotníku setrvává, ale můžu už normálně chodit. Horečky jsou ta tam a můžu opět fungovat a zpracovávat svůj list povinností. Lukášova ruka se pomalu vrací k životu. Bakalářka je odevzdaná a státnicový otázky jsem si zvládla, dle mého seznamu povinností, taky zpracovat. Venku pomalu začínají pučet stromy, a tak si říkám, že by zase mohlo přijít nějaký to klidnější období.

V rámci toho klidu jsem byla s Lukášem včera na menší procházce po Praze. Bylo hezky, tak jsem si vzala foťák a koukala po nějaké příležitosti, ulovit fotku. Tematicky mi to prostě akorát potvrzuje to, že bude líp. Že se to už blíží, a tak se pojďme těšit z toho, že přišlo jaro!