Proč je změna barvy vlasů takový problém

Proč lidé těžce nesou změny barev vlasů u svých kamarádů, kolegů, příbuzných, sousedů, kolemjdoucích,...

Takže pro začátek, svých vlasů si vážím a plně je respektuju. Kdyby uměly promluvit, jsem si jistá, že by Vám měly hodně co říct. Nicméně přemýšlela jsem a zdá se mi, že moje okolí, přijímá změny barev na mý hlavě, dost špatně. Jako .. že to neberou úplně s klidem. To je pořád "No, ona si už zas obarvila vlasy." ... "Ty jsi jak malý díte." ... "Vůbec nevíš co chceš." No tak snad jako by o tom ta barva vlasů rozhodovala. Kamon. "Ona už měla na tý hlavě takovejch barev." Je pravda, že to teď nezní tak špatně, jak to mám v hlavě, ale ten opovrhující tón tam prostě slyším a já nechápu proč. Dokonce jsem byla nazvaná rebelem. K týhle informaci doteď nevím, jak se stavět.

Přátelé, přeci taky nenosíme každý den, každý rok, celý život, jedno a to samé tričko. Taky si ho potřebujete vyprat a vyměníte si ho za jiné. Nebo kdo tohle neprovádí, tak jako asi dobrý no, pak máte právo nade mnou kroutit hlavou.No, ale zpět k věci. Nejsem si jistá, jestli si o Vás lidé šeptají v temných koutech ulic, co jste to zas provedli za tragickou nesmyslnost. Ona si zas převlíkla tričkoooo. Příklad to asi nebyl úplně ukázkovej, ale prostě jen hledám to maličký proč. Proč se to lidí tak dotýká. Je to jen barva. Mějte rádi barvy. 

Možná je dobrý si položit otázku z druhý strany. Proč pořád tu barvu měním. A já ale nevím. Ve 14 letech jsem se obarvila poprvé. Šlo o šamponovou barvu, nikoli o permanentní barvení. Klasika, drogerka, koupíš a doma patláš. Takže sen byl krásně světlá, oříškově hnědá barva. Tak Lůca, ve 14ti letech, blodnýna si to nakráčela do drogerky, čapla tam barvu, co se jí zdála vyhovující a hurá domů. Radostně jsem si to tak barvila, všechno dobrý. Supr nálada, budou oříškový vlasy. Jojo Lucie, mysli si to no, budou...

Tak jsem si tu barvu smyla. Tady už to bylo drobátko podeřelý, ale tak dala jsem tomu šanci a plná očekávání jsem si vysušila vlasy. No a z krásně světlý, oříškový barvy, byla krásně tmavá oříškově černá. Good job. Chvíli probíhala histerická panika, co s tím jako. Pak přišlo tragický smíření. Následně přišla černá doba. Ovšem, nebyla bych to nejspíš já, kdybych si nerozmyslela černou dobu a nechtěla něco jiného. Černý už bylo až až, tak jsme spolu s vlasy postupně odrůstaly. No už to vypadalo nadějně, všechno bylo v celku pryč. Odrosty jako blázen, nicméně blížila jsem se k cíli.

Jasně, ale když už máš teda vlasy zpátky v normálu, tak proč to nepopatlat něčím jiným. A tady to začalo. Jednou jsem měla tmavý vlasy se všema odstínama hnědý a černý. Někdy byly více barevný, někdy jednobarevný někdy podbarvený. Potom jsem objevila zesvětlovač. No tak jsem tam mrskla blonďatou. A s blonďatou se dobře pracuje, tak proč na ní nenarvat růžovou, ono to tak pěkně září. Pak přišly barvy peroxidovýho typu, šedivý vlasy a v neposlední řadě drogerky uvedly Ombré. No tak panebože honem honem, ať o něco nepřijdu a už to tam bylo. Vlasy zničený jak blázen. Divný. A pak zase červen, zrzavá, růžová,..

Pak zase probíhalo období nápravy. Tak jsem do sebe sypala tunu prášků na zrychlení růstu vlasů, pro objem, vyživující šampony, masky, kondicionéry, zábaly, přebaly, zastřihávání konečků, děsná sranda. Placebo na mě makalo jako blázen, já jsem měla dojem, že mám hřívu jako nikdo. Můžu pokračovat do nekonečna. V současný době se nacházím opět ve stádiu blonďatý barvy. A opravdu nemůžu říct, že to je konečná. Možností je mnoho, takže co se dá dělat. Nesuďte mě, suďte mě, každý má právo na názor. To zas jo.

A proč s tím nejdu ke kadeřnici? No těžko říct, asi mám nějakou uklidňující radost, když si to na vlasech vyrobím všechno sama. Jo taky to podle toho asi vypadá, ale nedá se nic dělat. To je krutej úděl umělců. A opravdu lituju a zároveň podporuju ty z Vás, kdo se snaží stáhnout černou barvu. Byť to měla být hnědá. Případně kohokoli snažícího se z hlavy stáhnout cokoli, co mělo vypadat úplně jinak. Fakt jsem s Váma, fandím Vám, nejsou to lehký časy. Ale věřme tomu nebo ne, není to konec světa! Ovšem otázka zůstává stejná, kde je tedy problém?