Proč, co, jak a kde. Myšlenková návaznost na "Diář."
Když už jsem tak psala o svým diáři, rozjelo to ve mě tu emoci, která se nastartuje vždycky, když vstoupím do papírnictví. Těžko popsat, jestli je jedná o klasickou radost nebo nadšení normálního člověka. Nebo jestli už je to nějaká forma psychický poruchy. Něco jako láska k věcem, vyrobených převážně z papíru nebo k věcem, co fungujou na papíře. Nebo co papír slepujou. Nebo co papír zdobí. Co ho děrujou. Sešívají. Stříhají. Obalují. ... Mám problém.
Papírnictví nenavštěvuju nějak často. Ale když už se tam objevím, jsem tam opravdu dlouho. Projdu si všechno jednou. Abych věděla, kde se co nachází a měla pak jednodušší cestu, vrátit se zpátky. Pak to celý obejdu znova a už si pomalu vytipovávám věci, který si mi líbí. U některých se rovnou zaseknu a přemýšlím, jestli to opravdu potřebuju nebo se mi to jenom líbí. Většinou to vrátím zpět a jdu další kolečko. Kde najdu pár jiných věcí, o kterých přemýšlím. Pak jdu znovu a vracím se k původní, prvně vybraný věci. Můžu takhle rotovat klidně celej den.
Ovšem co jsem tak pozorovala, lidi normálně vejdou dovnitř. Namíří si to ke konkrétnímu stojanu. Případně se zeptají obsluhy, kde najdou to, pro co si přišli. Dorazí teda na místo, kde se nachází předmět jejich zájmu. Vezmou si ho a jdou platit. Zatímco Lucina tam brousí kolem dokola jak sup, neví co si vybrat a ještě čumí na ostatní lidi, co si berou oni. Ale upřímně, těch faktorů, proč se tam zdržuju tak dlouho, je moc.
Vezměte si už jen tolik druhů fólií na papír. Tak jako chci lesklej nebo matnej. Pevnej nebo stačí nějakej cár plastu. Teď do jakých desek. No jo, jenže jaký desky. S pevnou hranou, papírový, umělohmotný. Jaká barva se mi líbí nejvíc. Najednou je toho na mě moc a přebírám se ve všem možným a nemůžu se rozhodnout. Když už se mi rozhodnutí povede, posouvám se dál a tam to jede na novo. Nedejbože abych se dostala ke stojanům s lepíkama. V tu ránu se mi líbí všechny tvary, barvy, velikosti. Člověku se z toho až zamotá hlava.
Taky bych si ráda odnesla jednou jeden z těch nádhernej zápisníčků. Můj problém ale je, že když už si něco zapisuju, tak to píšu do diáře. A nějak nevím, co si lidi zapisou do zápisníčků. Ještě ke všemu do těch, co mají pěkný obaly. Protože napsat si tam nákupní seznam a pak to vytrhnout, to by mě bolelo. Takže buď musím být básník, co odmítá psát do mobilu nebo počítače nebo nevím no, co si zapisovat.
V jednu chvíli mě vyděsilo to, že se mě dost lidí z mýho okolí zeptalo "A co jsou ty washi pásky teda?" No to jsem se samozřejmě zasekla s pohledem - odkud jsi a co tu děláš -. Tak se to snažím vysvětlit, ale rozjíždí to ve mě pak to, že dotyčnýmu chudákovi popisuju všechno, k čemu bych washi použila a s čím bych to zkombinovala. Jak lehce přijít o kamarády, řekla bych.
Jinak ráda navštěvuju papírnictví v Praze na Budějovický. Zatím jsem, bohužel, neobjevila nějaký, co budu mít blíž nebo bude větší. Nebo bude prostě lepší a věnuju ten čas na cestu k němu. Tak se mějte hezky!! A jestli jsi se dočetl/a až sem, doufám, že jsem Tě minimálně rozptýlila od starostí všedního dne. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat